Libanon

Libanon (lat. Libanus, arab. Džebel Libnan, "bílé pohoří"), horstvo tvořící západní hranici Coelesyrii, táhne se od jjz. k ssv. rovnoběžně s východným pobřežím středozem. moře. Na jihu oddělen je Libanon od hor Galilejských příčným údolím řeky Nahr el Kasimije (Leonte), na severu končí příkře u Nahr el Kebir (33° 30´- 34° 30´ s. š.). Délka horstva obnáší 160 km, šířka 30 km. Východný svah je srázný a pustý, západní klesá stupňovitě ke břehu, je dostatečně zavlažován a dosti hustě obydlen. Jednotlivé menší větve horské sahají na některých místech až k moři. Hlavně od moře poskytuje Libanon malebný pohled. Pohoří je plno roklía srázných svahů, jejichž holé vápencové stěny obklopují četná, úrodná údolí. Nejvyšší hory libanonské a syrské vůbec jsou Timarún (3212 m) a Dhor el Chodíb (3066 m), která pne se nad proslulým háječkem cedrovým, položeným ve výši (1925 m) jv. od Tripoli (Tarabulus). R. 1875 skládal se háj ještě ze 377 kmenů, z nich 5 mělo objem 10 m a více. Jsou to zbytky kdysi rozsáhlého lesa, který poskytoval Foiničanům výborné dříví ke stavbě lodí. Jiné význačné hory jsou: Džebel Makmel (3052 m), Dž. Keneise (2030 m), pod níž vede 112 km dlouhá poštovní silnice z Bejrútu do Damašku, Dž. Sannín (2606 m) aj. K jihu výšky ubývá, jen jednotlivé hory přesahují 2000 m. Střední výška Libanonu je 2124 m. Vegetace bují toliko v nižších polohách hojně zavlažovaných. Rostou tu cypřiše, platány, duby, pinie, víno ve výši 1500 m, fíky, ořechy, olivy, pšenice, ječmen, moruše, tabák. Moruše pěstují se hlavně na západním svahu Libanonu, který je sídlem hedvábnictví. Ze zvířeny pozoruhodny jsou koza, ovce, v lesích medvěd, vlk, šakal aj. V ohledu geologickém skládá se Libanon z vrstev složených ze slínu, vápna, mramoru, dolomitu a křídy, pískovce a písku, které přerušeny jsou na četných místech vrstvami čedičovými a melafyrovými. Z užitečných nerostů dlužno uvésti železnou rudu, hnědé uhlí, lignit, jantar aj. - Nejhustěji jest obydlen svah západní, kde mezi četnými osadami vznikají Deir el Kamr a Zahle. Arabové nazývají Libanon také Džebel el Gharbi. t.j. západní pohoří, na rozdíl od Džebel el Šerki čili vých. pohoří Antilibanonu, který oddělen jest od Libanonu jmenovanou již Coelesyrií. - Obyvatelé počtem 400,000 dělí se dle vyznání náb. na Maronity (sever), Drúzi (jih), Řeky sjednocené a pravoslavné; muhammedánů je málo. - R. 1840 odevzdán byl Libanon sultánu tureckému, pod jehož vládou požívalo křesťanské obyvatelstvo zakročením evropských mocností zvláštních výsad v ohledu administrativním. R. 1861 vlivem Francie odtržen byl Libanon jako samostatný pašalik od Sýrie a spravován křesťanským guvernérem (mutesarrif), stojícím pod dozorem západoevropských vyslanců. Při Sýrii zůstala místa s obyvatelstvem převážně muhammedánským a některá města při pobřeží.

...Zpět!


dotazy nebo komentáře? pište nám